BABKA ŤAPKA

Anna Nyklová podnikla v pokročilém věku cestu na Nový Zéland a nepřestala snít

Sedlčany – Dárkem, který připravily zaměstnankyně sedlčanské knihovny svým studentům univerzity třetího věku a ostatním seniorům, byla v pondělí přednáška s autorským čtením Anny Johany Nyklové. Ta je po celé republice známa především jako Babka Ťapka. Název poprvé použila ve své knize o Novém Zélandu, kam se v dvaasedmdesáti letech na tři měsíce úplně sama vypravila. Vyprávěním o svém životě i o tom, že na plnění i těch nejodvážnějších snů není nikdy pozdě, vlévala svým posluchačům optimismus do žil. „AUTORSKÉ čtení si užívám a úžasně mě naplňuje,“ řekla nám v sedlčanské knihovně Anna Johana Nyklová, která je víc známá jako Babka Ťapka.


„AUTORSKÉ čtení si užívám a úžasně mě naplňuje,“ řekla nám v sedlčanské knihovně Anna Johana Nyklová, která je víc známá jako Babka Ťapka. Autor: Marie Břeňová

Spisovatelka Nyklová je ve svých 84 letech velice vitální a je na ní na první pohled vidět, že pečlivě dbá o svůj zevnějšek a umí se ze života radovat.

Jak ke své přezdívce Babka Ťapka přišla? Na to nám odpověděla sama: „Na Novém Zélandu jsem se setkala na ulici s jednou houslistkou. Měla na sobě dlouhou sukni a jubku – vypadala jako babka. Když mě viděla, začala najednou hrát písničku Sedí muška na stěně. Dala jsem se s ní do řeči a požádala jsem jí o zapůjčení houslí. Na hlavní třídě jsem pak začala hrát a zpívat Strahováčka. Postava té houslistky mě velmi zaujala. Po návratu z cest nejdřív uspořádala všechny fotografie, kde nemohl chybět ani její snímek. Začala jsem připravovat knihu, což mi trvalo zhruba rok. Když se manžel mojí přítelkyně zeptal, jak se bude jmenovat, aniž bych o tom uvažovala, spontánně jsem odpověděla Babka Ťapka na kraji světa aneb Nový Zéland očima české babičky. A tak se Babka Ťapka stala mým novým logem."

Anna Johana Nyklová je vyučenou prodavačkou, celý život tvrdě pracovala a osud jí zocelil. „Již v 45 letech jsem ovdověla. Když mi děti vyrostly a v 94 letech zemřela manželova maminka, zůstala jsem najednou v bytě sama. Nejdřív jsem si chtěla za peníze, které mi najednou jakoby spadly do klína, koupit auto. Potom jsem zjistila, že nevydržím za volantem dlouho sedět. Po vyprávění herečky Dagmar Bláhové v televizi jsem najednou věděla, co podniknu. Svými zážitky z Nového Zélandu mě naprosto okouzlila. Rozhodla jsem se, že si splním sen. Nejvíc mě totiž zaujalo, když herečka hovořila o skupině sedmdesátiletých babiček z Austrálie, s nimiž se tam setkala a které prý jezdily od jednoho národního parku ke druhému. Řekla jsem si, že když to dokážou ony, tak proč bych takhle já nemohla cestovat," říká. „Když jsem se s tímhle ztřeštěným nápadem svěřila mé literární guru Ladě Arnautové, nabádala mně, abych si všechno zapisovala. Vůbec jsem netušila, proč to po mně chce, protože jsem na Nový Zéland nejela, abych o tom napsala knížku. Ale poslechla jsem ji a popisovala všechny zážitky toho dne a všechna setkání a rozhovory, které jsem s lidmi vedla a to ostatní asi nějak pánbůh zařídil," vypráví o okamžiku, který byl pro vznik knihy hodně důležitý.

Vysvětluje ale, že její první literární pokusy jsou ale podstatně staršího data. „Psát jsem začala díky jednomu vtipu, který jsem slyšela v mládí na jednom holčičím mejdanu. Když jsem ho po čtyřiceti letech značně vylepšený vyprávěla, musela jsem se moc přemáhat, abych sama nevyprskla smíchy. A jedna z posluchaček měla přitom tak vytřeštěné oči, že jsem si je vybavovala tak dlouho, až se zrodil příběh Lodičky. A tak jsem v padesáti letech zjistila, že mi literární tvorba dělá potěšení," říká.

Ráda by na svět přivedla další knihy. Upřímně přiznává, že když ve vlastní režii vydala a sama si rozprodala při svých autorských čteních Babku Ťapku na kraji světa, padly na to úspory. „Připraveny do tisku mám další tituly. Vendelín a Babka Ťapka je humorné vyprávění o mém pejskovi – bezdomovci, kterého jsem se jako nezkušená chovatelka ujala. V roce 2013 jsem byla přítomna týden na wimbledonském turnaji a vše jsem popsala pod názvem Wimbledon a Babka Ťapka. Hledám nyní vydavatele na Snění Babky Ťapky. Je to moje autobiografie, kterou jsem zpracovala do 52 povídek," říká o dalším počinu. I když zmíněné povídky nevyšly knižně, cestu k posluchačům si hledají při autorských čteních – a podobných jako v Sedlčanech absolvovala desítky, možná stovky „Já si takováto setkání užívám a úžasně mě naplňují," přiznává.

Anna Johana Nyklová cvičila jógu, lyžovala, závodně hrávala basketbal. Babka Ťapka píše, cítí se dobře, když má vnímavé posluchače a když jí ujišťují, že jím její povídky pomáhají. A snít nepřestala: „Přála bych si vidět Skandinávii. Ideální by bylo, kdybych našla parťáka – osamělého seniora, spolehlivého řidiče s autem, který by se mnou chtěl déle cestovat."

Autor: Marie Břeňová, zdroj Příbramský deník